|
|
|
|
|
NOVINKY / AKTUALIZACE
Počasí se umoudřilo a konečně to venku vypadá trochu „Vánočně“!...sice jemný, ale přesto sněhový poprašek.
Nechci svoji rodinu ochudit o blaženosti v podobě „vánočního cukroví“ ….ale protože jsem tak trochu…občas macecha….hledám způsoby, jaxi to – alespoň drobátko usnadnit.
Všichni milují vanilkové rohlíčky! ….tam tedy padla volba i vyrobila jsem těsto ve dvojité dávce...a tak šulám ty rohlíčky….a nebere to konce….ty malé, roztomilé kousky jsou sice tuze hezké, ale nápad změnit lehce technologii a přejít z rohlíčků na vanilkové bagety…ten nápad byl prostě spásný! …ta rychlost….šup šup šup…a bagety byly napečeny! :-)
Ano – možná Vás překvapí, že polovinu jsem slepila jahodovým džemem s vanilkovou příchutí a druhou polovinu jsem slepila ořechovým krémem a ....třetí polovinu sežrali psi!
Tak – nějak to má být! …synek se smál, že dříve si je bral na talířek….a teď jsem mu to zjednodušila….a jako správnou bagetu - strčí do sáčku tři a je i "na větvi" po svačině….
Záměr vyšel – díky tomu jak šetrně hospodařím s časem, stihla jsem natáhnout Nikitě pár vleček se zajícem. Mrkněte, jak to té naší tlusté holčičce se zajícem sluší!!!! …ooooooooooooooh!!!!
Až mě to celou dostalo a rozněžnilo….až jsem zapátrala v archivu našich fotek a konečně i Vy uvidíte, jaká byla Nikita na své první fotce, jak Jí chutnala travička, jak Ona si uměla vykračovat už jako šestitýdenní slečna …a jak Jí to běželo v Jejích 9ti a půli měsících pro Jejího už druhého BOBa.
Je to další z mých velkých nadějí! …teď tak trochu mrkám na Matku Přírodu a špitám potichu: „Díky!"
A ještě: Tonda včera ulovil lišáka. "Lovu zdar!" ....a "Lovu zdar!" také úspěšnému lovci daňků, včera dva! Tedy dvakrát "Lovu zdar!!" Huberte, Tobě taky "Díky!" ...pěkně těm chlapcům podstrojuješ! Alice, Tobě taky : "Díky! !….hezky se mi s Tebou spolupracuje, drahá!“ .-))
Je krásné předvánoční období – všude bláto, mokro….daleko do zimní romantiky! Ale až se překulí více, nebo méně podařená zima, přijde jaro (plné bláta a mokra…. J) …ale taky jaro plné mláďat!!! A ty se pak budou jako hadi vyhřívat na mocném sluníčku….
Rádi bychom na tom byli právě tak ! …proto – pokud s laskavým svolením Matky Přírody dopadne vše podle našich představ, tak už v březnu by u nás „pro samá štěňata nemělo být kam plivnout“!
V rubrice „Plánované vrhy“ - ten, koho to zajímá, najde více! J
Takže trošku netradiční předvánoční pozdrav: „Mláďatům zdar!“ i Mláďatům – Maďatům -:)))
Ve fotogalerii máme nové fotky. Ty fotky se nemusí zamlouvat každému. Nejsou tam aktuálně psi s dudlíčkama nebo takoví, po kterých poskakuje "hnízdoš" - ale umíme i takové a jistě mnoho mírumilovných fotek máme. Jsou tam teď fotky z lovu. Občas se usměju, když někde narazím na větu typu: "Mí psi jsou pravidelně využíváni v lovecké praxi". Ano, ...taky mě nějaký pes doprovodí, když nesu do korýtka oves, nebo do solníku sůl....
Já tedy mám psy o kterých nemohu říct, žeby byli využívání "pravidelně" - naopak, jsou využívání velmi nepravidelně :-) ....ale zato v "opravdické praxi" .-)) - tedy při lovu. Lov je o usmrcování zbraněmi. Je to o zabití zvěře, je to o smrti a je to taky o tom, co k tomu patří - tedy je tam krev.
Jsme krvavě nemilosrdní - jsme Ruthless .-) ..........vstup do naší "Fotogelerie" tedy jen na vlastní nebezpečí! :-))
Dnešní
aktualizace přinese do fotogalerie
několik fotek z posledního období a stali jsme se "hostitelskou základnou"
pro "otevřený dopis".
Období sněhu vystřídalo období bláta. Ale
stihli jsme pár sněhových fotek, které za vhodných okolností vklouznou do
fotogalerie, ale už teď tam máme alespoň novou fotku Pepy. Opouští věk, kdy
vypadal jako "nebohá rychlonožka" a stává se z něj pěkný kluk! Chodí
se mnou a Hubertem lovit.....a dokonce dělal Hubertovi "asistenta",
když jsme dohledávali divočáka. No, ať nepřeháním, bylo to takové mládě
divočáka sele. Ten večer se mi podařilo
ulovit jen krátce po té, co jsem "usedla na větev". Takže jsem první
sele (přišly Ale asi po hodině čekání přišla
tlupa. 4 velké kusy a jedno sele. Byla to přesně ta tlupa, ze které jsem den
předtím ulovila dvě selata. Takže dneska 4 dospělí a jedno sele. Narychtovala
jsem se a počkala na vhodný moment, kdy se sele postaví tak, aby při
eventuelním průstřelu kulka nezmrzačila nějaký kus stojící blízko. ...jenže, takové sele, to je pytel blech.
Zatímco si dospěláci vyrývají své kořínky, mezi sněhem hledají zbylá
zrnka kukuřice....sele nepostojí, tady si vrtne, tady se splaší...tu jej
odežene některá z "tet". ....ach jo.....a vy s nataženým napínáčkem,
s prstem na spoušti, zatajeným dechem....a znovu výdech....a nádech....a zase
se pohnulo....až jsem měla už po několikáté pocit, že teď je ta správná
chvíle...a zmáčkla spoušť. Byla jsem si "jista ránou". Jenže..... Sele zaznačilo, vykviklo....a
vyrazilo za tlupou....ale zjevně jí nestačilo. To příjde chvilka na
cigaretu....a přemýšlení, co udělám dál. Na místě jsem nechala posedový vak, batoh,
vzala jen flintu a klobouk - ten je nezbytný. Do kapsy baterku. Slezu z
žebříku a jdu na nástřel. Tam bylo na sněhu velké množství hodně tmavé barvy
a bylo mi jasné, že rána bude "na měkko". ...nemám to ráda a
považuju se za velmi dobrého střelce, ...ale přemohla mě lovecká
"lakota" a moc jsem podlehla "lovecké vášni"...a ač jsem
ulovila v týdnu už několik kusů....tím spíše jsem se cítila jistá...a nemusí
tomu - jako v tomto případě tak být. Člověk má někdy poděkovat Hubertovi a
lov ukončit po prvním úlovku dne....rána dobrá nebyla.... Co tedy dál? V autě mám profesora
Huberta a učedníka Pepu. Hodila jsem flintu přez hřbet, došla do auta. Hubert
- kdybych mu cokoliv řekla, tak by mě neslyšel, už je skutečně totálně
hluchý. Ale protože je "profesor" došli jsme k nástřelu a on hned
věděl, která bije. Vyšel po pobarvené stopě. Na sněhu jde dobře vidět i to,
když tam není i jen barva, ale i jiné tělni tekutiny...takže rána
"naměkko" byla jistá. Asi po padesáti metrech jsem slyšela Huberta
hlásit. To strhnu flintu z ramene a jdu krokem rychlým, chvilku běžím....ale
jen do momentu, než mě zastavilo křoví. ....kdo to zažil, tak ví, jaké to je.
Běžíte s flintou v ruce, chvíl sklonění více, chvíli méně...chvíli se
prodíráte, chvíli plazíte....Hubert sele vždy zastavil a hlasitě držel, ale i
v tom malé tvorečku bylo vždy ještě tolik síly, že když jsem se přiblížila
natolik nakrátko, abych mohla střílet, sele jeho strach ze smrti, ze
štěkajících psů a blízkosti člověka tak nabudil, že jeho síly mu daly
popoběhnout dalších 50metrů, kdy jej Hubert s Pepou znovu
zastavili....ale napošesté, kdy jsme tak absolvovali úctyhodnou vzdálenost....sele
už bylo tolik vyčerpané, že i Hubert poznal, že teď už může jít do přímého
kontaktu. A taky že ano. Skočil po něm, chytil jej seshora za krk a snažil se
držet. Pepa směle asistoval ..... Ale i nevelké sele je bojovník a fyzicky na
tom i velikostně byli asi s Hubertem stejně. Je to sice moc fajn, když vám
pes takto pomáhá, jen je to ..."k ničemu" ...protože střílet není
možné.... No po pár vteřinách toho měli oba dost. To přišla moje chvíle.
Rychle blýsknete okem kde je jeden pes - kde stojí druhý pes...a jak
stojí divočák. Taky psi toho měli dost a sbírali
síly k dalšímu výpadu. Já měla stále zalíceno....a v tu chvíli z nás
nejpohotovější bylo sele, které zaregistrovalo moji přítomnost a vycítilo, že
teď je nebezpečí ode mě. Vzdálenost mezi námi byla asi Padla rána.....a selo po sněhu dopadlo
na moji pravou nohu. Stála jsem jak opařená. Ten tvoreček
chtěl ještě zvítězit.....Ale to uz doběhli psi a potřebovali dokončit ten náš
boj. Podlomily se mi kolena a klečela jsem vedle nich. Chvíli jsem hladila
psy, chvili to nebohé sele....a moc jsem se mu omlouvala a prosila za
odpuštění. Také Svatému Hubertovi, že "takhle jsem to nechtěla". A pak už zase naskočila
mysl.....dát ulovenému kusu poslední hryz, mi úlomek....ale ten nebylo za co
dát. Až v tu chvíli jsem zjistila, že nemám klobouk. Klobouk můj zamilovaný,
na ktery jde položit flinta při střelbě, neboť můj klobouk jde poskládat do
placičky. Na mém klobouku jde sedět, ať nemám mokrou prdel. Můj klobouk se
stal i dočasným příbytkem ptáčka vypadnutého z hnízda, než jsme
dojeli domů.....můj klobouk je má srdeční záležitost! Můj
klobouk jsem v tom zápalu lovu dočista ztratila.... Pak už jsem vyvrhovala a Hubert se o
mě otíral a byl strašně rád, jak jsme si to užili, že to je ta
"správňácká akce" pro kluky jeho založení....a taky mu musím dát
kousek od vnitřností...to on si už neodpustí, už ví, že "právo je právo"!!! Táhle jsem sele na provaze k auto.
Pepa s ním, ještě jako "velký hrdina" bojoval a občas jej uchopil
za běh a "nandal mu to" ....a tak mi tím znesnadňoval ten
transport.... Ale nemohla jsem mu říct nic, než jej chválit....protože
Hubertovi je 11let.....a také psi někdy asi začnou stárnout....a Pepa se má
ještě hodně co učit! Poděkovala jsem všem, ze ten lov! .........a
opět jen tak špitnu. Jsem šťastný člověk...štěstí mě někdy zachraňuje tam,
kde rozum a zkušenost ještě chybí. Ten divočák, kdyby byl vetší.....a
rychlejší.....a ...nevim co ještě, ale asi by se bránil víc a možná by mě
stihnul i za tu nohu bafnout, nejen u ní skonat.... Ale "Lovu zdar!"
A závěr? Na druhý den jsem se tam za světla vrátila -
najít klobouk a omluvit se mu a odprosit ho, za tu noc strávenou beze mě. Ale
sníh hodně povolil....stop zvěře přibylo a hledání vypadalo bezpředmětně. Taxem si klekla k Hubertovi a do jeho
hluchého ucha mu šeptala, že musí ten klobouk najít, že bez něj nemůžeme
být...a psa jsem poplácala a nechala už jít...a on si čuchal k bezpočtu
těch stop a stopiček...a já se plantala v těch napadaných jívách a
travinách...a pak se už Hubert, zdálo se mi, že otrávený tou bezpřednětností
našeho pobytu tam...protože jasně viděl, že nemám flintu, Hubert se plantal
kolem mě...až mě něco zarazilo...a kouknu na něj....a on držel v mordě můj
klobouk! Jupííí jupííí, padla jsem nazadek - doslova.
Nečekal na pusu, jen už věděl, že "zase byl dobrej" ... Jenže on byl "DOST
DOBREJ!!!!!!!!!!" - miluju ho! :-)) No a rychle ještě k aktualizaci. V blízké
době zaktualizujeme stránku "Plánované vrhy" .....snad Matka
Příroda dá a budeme mít štěňata. A je to k malému pousmání - tentokrát víme,
kdo bude otec (snad nám domácí plemeníci nevstoupí do plánů
.-))) .....matky tady teprve volíme - kandidátky máme alespoň
tři. :-) Potřebujeme nějaká DOST vydařená štěňata!
Martin k nám
skutečně přijel na bílém koni. Konečně domů psi netahají jen bláto a ostatní
maras...už jen to bílé svinstvo.... Obchází mě hrůza, co si pro letošní rok
Matka Příroda pro nás připraví. Auto jsem stihla přezout dostatečně brzy (na
rozdíl od Evičky .-)...takže jsme mohli vyjet poměřit výšku sněhu nejen v
Jistebníku. Ale ještě
předtím jsme zajeli do Nitry na Klubovou výstavu. Nikita dostala v pořadí 3.CAJC a tak
splnila podmínky pro titul Junior šampion. Heriet, Lancelot dostali po CACu. Ale
ještě den předtím bodoval Lancelot
a z Nitranské Mezinárodni výstavy psů dovezl CAC,CACIB a taktéž naší Hany
dcera Wioletta dostala CAC,CACIB,BOB. Norbert dostal CAJC - takže
trocha výstavní radosti .-) .......a
naše stránky psů Huberta, New Pot, Hany, Lory, Stiny, Nikity, Jezabell, Judith, Jointa, Urana, Norberta a Lancelota jsou rozšířené o
fotky. Některé jsou sice už starší - ale jsou milé :-) Naši smečku
aktuálně rozšířil mladý pes - Mompesson
Jester. Je to syn krásného otce Mompesson High Stakes a stejně
krásné matky ShCH Mompesson Secret Whispers
...snad se nám podaří jeho stránku oživit co nejdříve nějakými fotkami.
Asi jsme na
tom všichni podobně, stíháme toho sice strašně moc - lovy jak
"kachní", tak "husí" a taky "holou
a divočáky" (tento týden 6 na rodinu) , ....tak jabka sušíme
a vaříme z nich kompoty (mluvím v množném čísle - protože mám vynikající
pomocníky:-)) - další super specialita se připravuje - a to "trnky v
Becherovce". Ale přeci jen nějaká aktualizace webu - to bylo
to, co nám tuze scházelo!!!! ...a proto se tady pochlubím úlovkem přímo
kapitálním...a tím je paní Schreibová Alička - která bude odteď naší
"Web-Lady". Jsem tomu strašliwě ráda - protože máme weliké
plány a byla by nesmírná škoda se o ně s Vámi tady pravidelně nedělit! Takže - jen
díky Alici teď máme nové fotky na stránkách Lucky Lucka, Lancelota, Jezabell, Norberta Na stránky všech
našich psů a odchovanců doplněny výsledky výstav.
Díky tomu, že Alice je nesmírně pracovitá a správně mě uhání - tak já ty
radosti budu uskutečňovat - Alička zveřejňovat - a já jí za to MOC
děkuji!!!!! ...všechno to dostane asi tak trochu jiné obrátky! A
hurá nato!!! :-)
Máme krátce
aktualizováno: Fotogalerii, plánované vrhy a na dalších stránkách drobné
úpravy.
Začalo nám
celkem fajné jaro. Zvěř není po zimě zdecimovaná, jak tomu bylo loňského roku
a tak můžu bez větších psychických zábran, nechat svého psa, kterého zrovna
připravuju na zkoušky vloh (aktuálně jsou to Péťa - Uran, Stina, Lorelai a
Tjorven - která mi vzhledem k věku dělá mimořádnou radost), nechat je
zajíčky, kterých sice máme málo - ale prohnat. ...a jim se ale líbí prohnat i
jelínky :-) Žádosti Vážení,
Važení pane
Kašpar, paní Kadlecová
...jaxe začíná vlastně aktualizace???!!! .-)
...už jsem to nepsala tak dlouho, že už ani nevím. Cha cha...jak co
nejstručněji a nejvýstižněji několika málo slovy "nasrat - a to dost
dobře" - pokud možno co nejvíce lidí:-))) .......... |
18.12.2007
|
|
|
|
|
|
|
|
|